K.k. Infanterie Regiment

Nr. 36

Mladá Boleslav

Náš Pluk

    Otčina Beneše Hermanova poskytla by skvělou historii o válečnictví, kdyby místo, jsouc příliš obmezeno, neodkazovalo nás na náčrtek dějin 36. pěšího pluku domácího, jehož prapory věnčí vavřín ze všech válek a bojů, kolich jich mocnářství rakouské vedlo od konce 17. věku až na dni naše. Podávajíce dějiny tato na základě plukovní historie r. 1874 v Praze vydané, ihned připomínáme, že domovem 36. pluku teprve v polovici tohoto století stalo se Boleslavsko, kdežto do té doby najímal se zde 17. pluk pěší, tehdy dle majitele Reuss-Plauen zvaný.

   Císař Leopold dne 2. ledna 1683 vydal patent, jímž zmocněn jest Jakub hrabě Leslie, aby v německé říši najal mužstvo a zřídil z něho pluk desíti setnin, počtem 2040 mužů, kteří sesíliti měli vojska císařská v nastávající válce s Turky. Nový voj ten odeslán zprvu do Horních Rakous a po porážce Turkův u Vídně do Štýrska, odkud později (1685) do Slavonska vnikl; r. 1688 účastnil se dobytí Bělehradu, avšak v bitvě u Lugoše (21. září 1695), odpíraje nesmírné přesile turecké, téměř úplně byl potřen, tak že skoro znovu bylo jej zřizovati. Pluk na dále zůstal v Uhrách a Slovensku až do roku 1700.

   Když nastávala válka o španělské dědictví, pluk odeslán jest do Lombardska, kdež v četných půtkách bojoval. Dvanácte let pobyv v horní Italii byl pluk roku 1713 odtud do Němec poslán, aby na Rýně proti Francouzům bojoval. Zde vojům císařským méně šťastně se dařilo a když mír rastasttký byl učiněn, pluk náš vrátil se do Uher.

   Šarvátkám s Turky jsa uvyklý, pluk došel opět cti a slávy za důmyslného vůdcovství Eugenova v bitvě u Petrovaradina, v níž čtyři turecké prapory ukořistil; potom účastnil se bitvy u Bělehradu a dobytí Temešváru, načež v Uhrách a Sedmihradech zůstal až do roku 1734; v létech 1734 - 1736 opět v Italii dlel a v letech 1737 - 1739 proti Turmům bojoval.

   V brzku nastal osudný boj na severu proti Prusku. Ve válce o posloupnost rakouskou (1740 - 1748) pluk náš účastnil se všech téměř výprav a bitev proti Prusům, Bavorům i Francouzům, po kterýchžto výpravách opět do Čech uveden byv, českým plukem se stal; neb ačkoliv najímáno pro něj mužstvo ještě v Německu, přece Žatecko a Litoměřicko stalo se jeho domovem. V létech 1752 - 1756 pluk ležel v Krajině a Terstu, až válka sedmiletá opět do Čech jej povolala. Několik roků míru, které válku předcházely, užito v zemích rakouských pilně k opravám vojsk a armáda nově zřízená, soustředila se u Kolína. Pluk náš byl po čas války přidělen k armádě Daunově, v jejížto řadách zejména ve vítězných bitvách u Hochkirchu a Maxen udatně bojoval.

   Po míru hubertsburském rozloženo v Čechách 13 pluků pěších a 4 jízdné, náš náš pluk pak o 2008 mužích přišel do Prahy. Doba  míru věnována rozmanitým opravám a správním změnám ve vojště. Co do obleku dostalo se pluku roku 1764 místo modrých nynějších bledočervených výložků, roku následujícího pak místo klobouků kožených kasketů a k tomu krátkých šavlí; r. 1769 pluky byly znova rozděleny a číslovány a odtud pluk náš má své číslo 36; rovněž okresy najímací byly r. 1771 znovu rozděleny a pluku 36. přikázán je žatecký kraj s hlavním sídlem v Mostě.

   Když r. 1778 vypukla válka o dědictví bavorské, přidělen pluk náš k armádě Laudonově, která u Mnichova Hradiště ležela. Po nepatrných šarvátkách však učiněn mír. Roku 1790 byl pluk 36. poslán dílem do Prahy, dílem do do Mostu, jeden prapor pak až i do Nizozemí.

  Naděšla v brzku vážná doba francouzské revoluce a válek, které v zápětí měla. Dne 20. dubna 1792 prohlásila Francie válku Františkovi, králi uherskému a českému.  Vojska rakouská soustředila se v Nizozemí a pluk náš přidělen ku sboru podmaršálka Clerfayta, jemuž působiti bylo proti francouzskému generálu Dumouriezovi. Nešťastná náhoda ustanovila pluk za posádku do Namuru, jenž ztuha byv oblehán, konečně se vzdal a posádka dopravena do Francie. Teprve když r. 1793 princ koburský vyčistil Belgii, vyměněni jsou zajatci a pluk 36. znovu zřízen v Bruxellů, bojoval v četných bitvách a pak k Rýnu jest odvolán. Nebezpečná mračna zatím vystupovala na jihu, kde Bonaparte nastoupil svou meteorickou cestu slávy. K armádě italské odeslán 36. pluk a ústupem vojska celého dostal se pak do Tyrol a Krajiny, až po uzavření míru v Campo Formiu, jímž Veneciánsko dostalo se Rakousku, pluk do Venecie a Padovy přeložen. Také v létech 1799 a 1800 bojoval v horní Italii, zejména u Verony, Magnana, Marenga a Turina, u Novi, Savigliana, Feligna a Monte Corva, vždy se stejnou statečností, tak že štědrá pochvala velitelů mu vzdána. Po uzavření míru lunevilleského odeslán pluk do Čech, kde se dočkal některých zevnějších změn: místo kasketů dostal přilby, vojínové přišli o šavle; doživotní služba vojenská byla zkrácena na službu desetiletou (roku 1802).

   Roku 1805 byl pluk při vojště, jež vpadlo do Bavor, roku 1806 nacházíme jej v Terezíně, v Mladé Boleslavi a konečně v Praze. Roku 1809 bojoval u Řezna, pak u Asprů a Vagramu, v obou posledních bitvách ku velké ztrátě přišel, načež na Moravu a do horních Uher ustoupil; po míru pak byl posádkou v Litoměřicku. Když Napoleon vracel se r. 1813 z Rusi a vojska spojených mocností proti němu se spojila, stál pluk náš na saských hranicích, při bitvě u Lipska z počátku byl v záloze, 18. října však část jeho bodákem dobyla Dölice, u Boxdorfu dotíral na nepřítele a zde mnoho chrabrých vojínů ztratil; mezi raněnými uvádí se také setník Václav Žižka z Trocnova. Po ústupu vojsk francouzských pluk s armádou rakouskou táhl přes Rýn do Francie, kdež obléhaje Pařiž stál v lesíku vincenneskému; Paříž vítězně prošel ubírajíce se k Dijonu a v květnu 1814 do Čech se vrátil. Také po návratu Napoleonovu z Elby pluk účastnil se válečného tažení ve sboru Colloredově, přešel Rýn, obléhal Hünningy a v říjnu 1815 přišel opět do Čech.

   Roku 1817 nově rozděleny byly poplňovací okresy; 36. pluku za doplňující okres vykázáno Boleslavsko a část kraje litoměřického a od té doby Boleslavsko pluk tento výhradně doplňuje. Téhož roku jmenován podmaršálek Palombini, jež ve francouzské armádě nastoupil dráhu vojenskou a později do rakouských služeb přešel, majitelem pluku, jímž zůstal až do roku 1850. Dlouhým tím majitelstvým název "Palombiňáků" tak v lidu zobecněl, že trval až na naše dni.

   Za itálských nepokojů r. 1820 vyslán 1. a 2. prapor pluku do Gorice, později do Piacenzy, v červnu téhož roku do Piemontu a nazpět do Lombardska; - teprve r. 1825 oba prapory přeloženy do Králové Hradce, odtud pak 3. prapor do Mladé Boleslavi, r. 1830 však vrátil se do Kosmonos, kde byly příhodnější místnosti. Roku 1833 za kongresu hradišťského plukovní hudba konala službu při tamních slavnostech a dne 16. září pluk s jinými sbory účastnil se cvičení u Bezděčína před mocnáři, dne 20. září pak u Hradce před císařem Františkem. Rokem 1845 doba služební na osm roků snížena a proveden nový reglement. Roku 1846 pluk poslán do Krakova, kdež r. 1848 účastnil se boje proti povstalcům. V říjnu téhož roku část poslána k obléhací armádě před Vídeň, jiná část s podplukovníkem Frischeisenem do horních Uher; tato při bitvě u Kapolny byla při pozorovacím sboru, pak se sborem Benedekovým táhla do Kežmarku, byla při vzetí Rábu a vyznamenala se obvzláště v brigádě Bianchiho v bitvě komárenské; po bitvě u Temešváru pak přišla posádkou do Aradu, později celý pluk do Velkého Váradu.

   V Mladé Boleslavi roku 1848 zůstaly dvě setniny; část jich poslána v květnu k Podolu, poněvadž se rozšířila pověsť, že čeští horalé ku Praze potáhnou; jiná část stála ve Svijanech a jiná ve Mšeně.

   Roku 1850 po úmrtí Palombiniho stal se majitelem pluku podmaršálek Fr. kníže Colloredo-Mansfeld. Mimo prapor, jenž byl v doplňovací stanici, byl ostatní pluk v Rábu, později v Komárnu. Jakmile téhož roku Rakousko počalo zbrojiti proti Prusku, byl pluk přes Moravu odeslán na pruské hranice. Roku 1851 tři prapory položeny do Olomouce a rok potom opět do Uher. V květnu 1852 po úmrtí knížete Colloredo- Mansfelda stal se majitelem pluku podmaršálek August hr. Degenfeld-Schönburk. Když vypukla válka rusko-turecká (1854), poslán pluk do Sedmihrad, později do Haliče a když demonstrace válečná proti Rusku konce došla, do Komárna. Roku 1856 sebrán pluk v Čechách (v Praze, Ml. Boleslavi, Jičíně, Terezíně) a pak odeslán do Mohuče. Zde trval až do roku 1860 a při hrozící válce se Sardinií a Francií rozmnožen ve válečnou hotovosť, sesiloval opevnění Mohuče a Ulmu, domnívaje se, že německý účastní se války proti Francii a čásť rakouského vojska že bojovati bude na Rýně. Po skončení války 4. a 5. prapor z Mohuče vrátil se do Mladé Boleslavi, kdež 5. prapor rozpuštěn jest, čtvrtý pak posádkou zůstal.

   Roku 1866, ve válce s Pruskem a zároveň s Italií, byl ku čtyrem praporům pluku zřízen v květnu v Mladé Boleslavi pátý, dovolenci povoláni ve zbraň a pluk odeslán do Verony. V brigádě prince Sasko-Weimarského pluk náš srdnatě bojoval u Custozzy (24. června), kdež italské vojsko poraženo a zatlačeno za Mincio. Avšak touže dobou severní armádě na bojištích českých za vůdcovstva Benedekova nehrubě se dařilo. Proto měla jižní armáda z Italie rychle postoupiti na sever, aby za vrchního velení vítězného arcivévody Albrechta hleděla přemoci Prušáky. Z pluku našeho jediný čtvrtý prapor byl ponechán v Čechách a to v Josefově, odkud ke Skalici byl pošinut; zde 28. června udatně ale marně se bránil a do Josefova ustoupil. Jižní armáda soustředila se na Dunaji; nežli však útočně vésti si mohla, umluveny jsou praeliminarie mikulovské a pak mír pražský; - pluk odeslán do Olomouce.

   Dle nového válečného zřízení z roku 1867 má míti pluk v hotovosti válečné šest praporů, celkem 138 důstojníků, 6008 vojínů, 98 koní a 22 vozy. Roku 1870 odeslány tři prapory valně poškozené válečnými událostmi na památku do děkanského chrámu mladoboleslavského a zároveň dána tam pamětní deska se jmény vojínův u Custozzy padlých.

   Od roku 1871 jest pluk náš v Praze a r. 1873 upraven doplňující okres jeho tak, že sestává z okresů politických: mladoboleslavského, hradišťského, turnovského, poděbradského, kolínského, českobrodského, libereckého, jabloňského, česko-lipského a dubského.

    Roku 1876 po úmrtí podmaršálka hraběte Degenfelda stal se majitelem pluku podmaršálek Jeroným svobodný pán Ziemiecki ze Ziemiecina.

   K nejskvělejším momentům dějin plukových patří bez odporu léta 1878 - 1880, poněvadž pluk před jinými vyznamenán tím, že Jeho cís. a král. Výsost, korunní princ arcivévoda Rudolf, zavítav v září 1878 do naší Prahy, aby na delší čas v Čechách se ubytoval, v pluku našem své bohaté theoretické vědění vojenské praktickým cvičením doplniti hleděl. Počav velením setniny s neobyčejnou vytrvalostí a příkladnou horlivostí věnoval se povolání svému, velel pak praporu, konečně pluku celému a to s úspěchem tak značným, že v plnění povinností ve všem vojště, ovšem pak i mimo ně, každému za vzor bude kladen.

   Krajina naše pak potěšena zvláště.že od roku 1871, kdy občanstvo seznalo Jej poprvé za návštěvy v Bělé, Turnově a Mladé Boleslavi, častěji přesvědčiti se mohlo o Jeho vlídnosti, lidumilství a péči o zájmy veřejné. Dne 8. listopadu 1878 navštívil Mladou Boleslav, aby záložní pluk a ústavy vojenské přehlížel. Město co nejslavněji uvítalo Jej: slavnostní brány, ozdobení domův, představení v divadle, všeobecné osvětlení města, skvělý průvod s pochodněmi jsou v paměti všech, kdož přítomni byli. Dne 9. listopadu Jeho cís. Výsost navštívil Josefodol. Po druhé dne 2. října zavítal do Mladé Boleslavi, byl hostem v Josefodole u svobodného pána z Leitenbergerů, kdež také nocoval a druhého dne po prohlídce vojska odpoledne do Prahy se vrátil. Roku pak 1880 dne 1. května opět spatřili jsme Jeho cís. Výsost mezi námi. Mimo povolání své vojenské navštívil pak korunní princ Mnichovo Hradiště, Sichrov, Doksy a t. d.

   Honosil-li se dříve domov náš statečným plukem svým, může nyní tak činiti tím spíše, že budoucí panovník vešel v styk tak blízký s krajinou naší.

Dr. Karel Mattuš.

Někdejší zámek boleslavský, nyní kasárna pluku 36

( v současnosti Muzeum města Mladé Boleslavi )